Otázky a odpovědi na nejčastější kladené dotazy

Zde Vám přinášíme odpověď.

 

Jaké je Vaše působnost, je to jen pro oblast Moravy nebo provádíte měření fyzické zátěže v celé ČR tedy například i v Čechách?

Měření fyzické zátěže provádíme na území na území celé České republiky a to ať už se jedná o Prahu, Brno, Plzeň, České Budějovice, Zlín, Ostravu či jinou oblast. Naše laboratoř nerozlišuje vzdálenost k zákazníkovi, jelikož zastáváme politiku, že není problémem zákazníka odkud jsme, tudíž Vás můžeme ujistit, že v rámci České republiky Vám nebudou náklady na dopravné účtovány, ať jste odkudkoliv.

 

Zasíláte standardně elektronickou verzi protokolu?
Ano, zákazníkům zasíláme standardně elektronickou verzi protokolu. Jelikož se snažíme chránit naší planetu, prosím zvažte, zda je protokol opravdu nutné tisknout. Zcela jistě dojdete k závěru, že Vám postačuje elektronická forma (pokud by jste i přes výše uvedené na papírově podobě trvali, poskytneme Vám ji na vyžádání).

 

Má Vaše laboratoř zaveden systém řízení kvality?
Naše laboratoř má zaveden systém řízení jakosti (kvality), který je pravidelně ověřován Národní referenční laboratoří při Státním zdravotním ústavu se sídlem v Praze. Primárně naše laboratoř vychází z politiky jakosti , kterou tímto veřejně vyhlašujeme.

 

Jak máte zajištěnou ochranu úniku informací?
Přístup k datům je standardně chráněn pomocí oprávněných uživatelů a hesel, tudíž nehrozí, že by se k údajům dostala neoprávněna osoba. Naší zaměstnanci mají rovněž podepsán závazek mlčenlivosti , řídíme se dokumentem ochrana osobních údajů , které tímto veřejně vyhlašujeme.

 

Náš bezpečák by si přál, aby byly protokoly jednotného formátu totožné s ISO vzory naší společnosti, je to možné?
Ne, toto možné není. Každá autorizovaná laboratoř má v rámci procesu autorizace schválené vzory protokolů ze strany autorizujícího subjektu tedy Státního zdravotního ústavu se sídlem v Praze, od kterého se nesmí odchýlit. Součásti naších schválených vzorů je i grafická a vizuální podoba dle naších ISO standardů a tudíž nelze tyto protokoly přizpůsobovat jednotlivým ISO standardům naších zákazníků.

 

Hygiena nám nařídila měření, má na to vůbec právo a k čemu takové měření fyzické zátěže vůbec je?

Ano, orgán KHS má právo nařídit měření (viz § 84 odst. 1 písm. p) zákona 258/2000 Sb., v platném znění) a to i mimojiné měření fyzické zátěže (hygiena standardně vyžaduje pro danou profesi kombinaci několika faktoru). Jedná se o měření prováděna za účelem ochrany veřejného zdraví a je v zájmu zaměstnavatele tato měření absolvovat a hlavně dále archivovat pro pozdější použití. Bez řádně provedených měření nezpracujete kvalitně kategorizaci prací ani si nenastavíte dobře systém provádění zdravotních prohlídek a s nimi souvisejících specifických vyšetření. Primárně tato měření mají sloužit potřebám zaměstnavatel, jelikož při dobře provedeném měření a s tím souvisejícím dobře nastaveném systému zdravotních preventivních prohlídek má zaměstnavatel jistotu, že nebude na rizikových pozicích zaměstnávat osoby, které pro výkon takové práce nejsou zdravotně nezpůsobilý či dokonce mají takovou zdravotní anamnézu, která by při výkonu další práce na dané (rizikové) pozici vyústila ve zhoršení zdravotního stavu či vzniku nemocí z povolání. Je potřeba si uvědomit, že syndrom karpálního tunelu vznikající často z jednostranného přetěžování končetin se velice významně podílí na vzniku nemocí z povolání v ČR a proto je úloha autorizovaných laboratoří provádějících měření a s tím souvisejících pracovně-lékařských služeb a zejména navazující prevence zaměstnavatele, kdy má možnost snížit expozici zaměstnanců rizikovému faktoru, či ji úplně vyloučit naprosto klíčová. Tudíž ve vašem vlastním zájmů a zájmů zaměstnanců měřte a přijímejte opatření, jen tak lze významně přispět k ochraně zdraví zaměstnanců a snížit neúprosné statistiky.

 

Zaměstnavatel neprovedl měření ani hodnocení fyzické zátěže a pracovních poloh, hygiena nyní měření zajistila sama u zdravotního ústavu a po zaměstnavateli vyžaduje úhradu nákladu, může takto postupovat?

Ano, může.

Zaměstnavatel měl možnost svobodné volby laboratoře a navíc mohl pravděpodobně přednostně v případě fyzické zátěže a pracovních poloh volit cestu odborných hodnocení,  a tím, pokud by řádně splnil svou zákonnou povinnost, mohl ušetřit nemalé finanční prostředky. Bohužel pokud této možnosti zaměstnavatel nevyužije, může orgán ochrany veřejného zdraví (hygiena) nyní postupovat dle § 97 odst. 3 zákona 258/2000 Sb., v platném znění, který jasně stanoví, že:  Pokud bylo při výkonu státního zdravotního dozoru zjištěno nesplnění či porušení povinnosti, může orgán ochrany veřejného zdraví uložit kontrolované osobě, u které bylo porušení či nesplnění povinnosti zjištěno, aby uhradila jím vynaložené náklady na zjištění závady. Orgán ochrany veřejného zdraví uložené náhrady nákladů vybírá; vymáhá je celní úřad. Náhrady nákladů jsou příjmem státního rozpočtu.

 

Na našem pracovišti bylo provedeno odborné hodnocení (posudek) fyzické zátěže a pracovní poloha, práce vyšla do rizika (kat. 3) a hygiena nám nyní nařídila autorizované měření u rizikových pozic a s tím souvisejících rizikových faktorů, má na to vůbec právo?

Ano, má a to nejen v těchto případech viz odpověď výše.

Zkráceně řečeno (přesněji uvádím v dalším odstavci) není zařazení práce zaměstnavatelem pro rizikové faktory fyzická zátěž nebo pracovní poloha do třetí kategorie RIZIKOVÉ nebo vyřazení práce z rizikových prací na základě odborného hodnocení dle § 38 zákona č. 258/2000 Sb., v platném znění přípustné.

K dotazu a problematice odborných hodnocení konkrétně najdeme odpověď v § 38 odst. 2 zákona 258/2000 Sb., v platném znění, kdy pro rizikové faktory fyzická zátěž nebo pracovní poloha může zaměstnavatel zařadit práce do druhé kategorie též na základě odborného hodnocení provedeného držitelem autorizace k vyšetření v oboru fyziologie práce podle § 83a odst. 1 písm. i). Věta první se nevztahuje na vyřazení práce z rizikových prací pro rizikové faktory fyzická zátěž nebo pracovní poloha.

 

Na našem pracovišti bylo v minulosti prováděno měření fyzické zátěže, práce vyšla do rizika a zaměstnavatel nepřijal vůbec žádná opatření, navíc se na dané pozici nyní vyskytlo podezření na nemoc z povolání, která byla i následně uznaná. Má vůbec zaměstnavatel povinnost podle aktuálně platné legislativy přijmout opatření?

Ano, má.

Dle § 7 odst. 1 zákona 309/2006 Sb., v platném znění je zaměstnavatel mimojiné povinen, jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Při zjišťování, hodnocení a přijímání opatření k dodržení nejvyšších přípustných hodnot je povinen postupovat podle prováděcího právního předpisu. Rizikovými faktory jsou zejména faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost). Nelze-li výskyt biologických činitelů a překročení nejvyšších přípustných hodnot rizikových faktorů vyloučit, je zaměstnavatel povinen omezovat jejich působení technickými, technologickými a jinými opatřeními, kterými jsou zejména úprava pracovních podmínek, doba výkonu práce, zřízení kontrolovaných pásem, používání vhodných osobních ochranných pracovních prostředků nebo poskytování ochranných nápojů.

Obdobně je tato povinnost stanovena zaměstnavateli v § 102 zákona 262/2006 Sb., v platném znění.

Navíc pokud již jste ve stavu, kdy byla na pracovišti uznána nemoc z povolání či ohrožení nemocí z povolání měl by rovněž zaměstnavatel splnit povinnost dle § 105 odst. 5 zákona 262/2006 Sb., v platném znění, stanovující, že zaměstnavatel je povinen vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatní taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání.

Pokud zaměstnavatel nesplní tuto povinnost dobrovolně, má orgán ochrany veřejného zdraví (hygiena) právo provedení opatření k omezení rizik nařídit dle § 84 odst. 1 písm. s) zákona 258/2000 Sb., v platném znění.

Stručně řečeno, i fyzická zátěž je rizikem, které se musí ideálně vyloučit, či alespoň omezit na nejmenší, avšak rozumně dosažitelnou míru.

 

Potřebovali bychom přijmout opatření pro faktor fyzické zátěže a ergonomie, která bychom si však chtěli realizovat sami, jak postupovat?
Předně musíte vědět, pro jaký faktor a v jaké oblasti potřebujete opatření přijmout. Toto se standardně dozvíte z protokolu o autorizovaném měření fyziologie či ergonomie. Samozřejmě nejlepší je vždy spolupracovat s technologem Vaší společností. Ideální je také spolupráce s naší autorizovanou laboratoří, avšak mnoho problému na pracovišti vyřešíte i sami, pokud se budete problematice řádně věnovat. Problémy s kterými se v naší praxi často setkáváme a řešíme jsou tohoto rázu:

1. faktor lokální svalová zátěže (nadlimitní zátěž rukou a předloktí) nejčastějším problémem je

– nadlimitní počet pohybů – v těchto případech doporučujeme vyhledat v protokolu laboratoře maximální vynakládanou svalovou sílu a k ní vztahující se počet pohybů a porovnat s limitem počtu pohybů faktoru LSZ. Nadlimitní hodnoty počtu pohybů následně musíte snížit vhodnou úpravou procesu (ideální je zde provést celosměnné pozorování procesu) a vyloučit zbytečné pohyby rukou a předloktí (častým problémem je špatná koncepce ovládání stroje, chybějící technologické postupy prací apod.).

– vynakládání nadlimitní svalové síly – v těchto případech doporučujeme vyhledat zdroje výkonu nadlimitních sil působících na ruce a předloktí. Nadlimitní hodnoty působících sil následně musíte snížit vhodnou úpravou procesu (ideální je zde provést celosměnné pozorování procesu) a vyloučit zbytečné zdroje (častými zdroji jsou ruční manipulace s těžkými břemeny apod.). Velmi významnou pomocí v tomto případě pro Vás může být provedení synchronizace videa se záznamem faktoru lokální svalové zátěže LSZ provedené naší autorizovanou laboratoří.

2. faktor celková fyzická zátěž (nadlimitní zátěž působící na celé tělo) nejčastějším problémem je

– ruční manipulace s těžkými a nadlimitními břemeny – v těchto případech doporučujeme vyhledat v protokolu laboratoře maximální manipulované hmotnosti břemen a jejich limity. Nadlimitní hodnoty hmotnosti manipulovaných břemen následně musíte snížit vhodnou úpravou procesu (ideální je zde provést celosměnné pozorování procesu) a vyloučit ruční manipulace s těžkými a nadlimitními břemeny. Častým problémem bývá také jejich množství, způsobující celosměnovou zátěž zaměstnanců (zde je vhodné upravit proces, tak aby zaměstnanci co nejméně ručně manipulovali s materiály a v maximální možné míře k manipulacím používali techniku).

– překročení celosměnové kumulativní hmotnosti – k těmto situacím dochází velice často i u ručních manipulací i s břemeny o nižších hmotnostech, avšak za situace kdy se s nimi ručně manipuluje ve velkém množství opakovaně. Nadlimitní hodnoty následně musíte snížit vhodnou úpravou procesu (ideální je zde provést celosměnné pozorování procesu) a vyloučit zbytečné zdroje (nejčastějšími zdroji jsou opakované ruční manipulace  apod.). Zde je opět vhodné upravit proces, tak aby zaměstnanci co nejméně ručně manipulovali s materiály a v maximální možné míře k manipulacím používali techniku a technologie či další zaměstnance).

3. faktor pracovní poloha – ergonomie (nevhodná poloha jednotlivých části těla) nejčastějším problémem je

– zaujímání nepřijatelných a podmíněně přijatelných pracovních poloh – v těchto případech doporučujeme vyhledat v protokolu laboratoře překročení pro konkrétní část těla (hlava, trup, ruka apod.) a tento zdroj následně eliminovat.  Nadlimitní hodnoty pro konkrétní část následně musíte snížit vhodnou úpravou procesu (ideální je zde provést celosměnové pozorování procesu) a vyloučit je na co nejnižší možnou míru (častým problémem je špatná chybějící technika na pracovišti, chybějící technologické postupy prací apod.).

– ergonomie pracovního místa – v těchto případech doporučujeme vyhledat zdroje a jejich návaznost na zaujímání jednotlivých poloh části těla. Nadlimitní hodnoty musíte snížit vhodnou úpravou ergonomie pracovního místa (ideální je zde provést celosměnové pozorování procesu) a vyloučit zbytečné zdroje (častým zdrojem je nevhodná koncepce pracovního místa, výška pracovní roviny či absence jejího nastavení apod.).

. Obecně je nutné postupovat jako u každé jiné eliminace rizik – tedy vyhledat jejich zdroj a ten vhodným přijetím technických, organizačních a ostatních opatření minimalizovat na nejmenší možnou míru.

 

Obdrželi jsme protokoly z měření fyzické zátěže a dalších faktorů, tato měření jsme provedli v rámci zkušebního provozu a nyní je musíme předložit KHS, je potřeba doložit ještě nějaké další dokumenty?

To závisí na situaci, lze předpokládat, že Vám bylo nařízeno měření ve smyslu § 84 odst. 1 písm. p) zákona 258/2000 Sb., v platném znění, tak by mělo být dostatečné předložení samotných protokolů. Ovšem pozor, je potřeba zkontrolovat, že byl splněn předpoklad vycházející z ustanovení paragrafu § 37 odst. 1 zákona 258/2000 Sb., v platném znění, stanovující, že: Do kategorie se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok. Pokud jste překročili 1 rok, už by měl zaměstnavatel zařadit práce do kategorií.

Zařadit práce do kategorií je totiž další povinností stanovenou zaměstnavateli ve smyslu § 37 zákona 258/2000 Sb., v platném znění,, kdy zaměstnavatel musí zařadit práce do kategorií (a ve stanovených případech předložit orgánu ochrany veřejného zdraví žádost, která má stanovené náležitosti a kde protokoly o měření fyzické zátěže tvoří jen 1 přílohu z mnoha příloh žádosti a je potřeba připojit k žádosti i ostatní přílohy např. protokoly o měření ostatních faktorů nutných pro správné zařazení do kategorií např. protokoly o měření hluku v pracovním prostředí apod.)

Navíc jsou zde velmi krátké lhůty a zaměstnavatel musí v řadě případu konat s dostatečným v řadě případu i půlročním předstihem viz § 37 odst. 2 zákona 258/2000 Sb., v platném znění: O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Žádost předkládá osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobných pracovních vztazích (dále jen „zaměstnavatel“), a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací. Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,33a) a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení jejich výkonu, změny podmínek odůvodňující zařazení práce do druhé kategorie, nebo do 10 dnů ode dne vykonatelnosti rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví vydaného podle odstavce 5. Ostatní práce na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první.

Samozřejmě můžeme diskutovat, zda by lhůty uvedené v § 37 odst. 2 zákona 258/2000 Sb., v platném znění neměli být delší (např. 6 měsíců), ovšem to by muselo dojít k novelizaci zákona, což se zatím nestalo a aktuálně platí lhůty jaké platí a zaměstnavatel je povinen je dodržet.

 

Poslední dobou se často používá pojem MSD poruchy související s prací, co ta zkratka znamená?
Jedná se o potíže označované jako muskuloskeletární poruchy projevující se jako nepříjemné pocity, bolest nebo snížená funkčnost zad, krku pracujících osob. Blíže je tato problematika popsána na webu Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.